Korunovační klenoty

Panovnické insignie českých králů, které jsou součástí chrámového pokladu u sv. Víta, sloužily ke korunovaci českých králů.

Korunovační klenoty Korunovační klenoty

Soubor českých korunovačních klenotů tvoří:

Svatováclavská koruna Karla IV
s pouzdrem a poduškou
Svatováclavská koruna
Královské žezlo s pouzdrem Žezlo
Královské jablko s pouzdrem Jablko
Korunovační roucho
- plášť zdobený hermelínem, pás, štola a tzv. manipul (pás navlékaný na levé předloktí)
Roucho
Ostatkový kříž ,
zvaný Korunovační, který byl také užíván při korunovacích
Ostatkový kříž
Obřadní korunovační meč,
zvaný svatováclavský
Korunovační meč



Na rozdíl od řady evropských států nemají symboly české samostatnosti a státnosti stálou expozici. Je to na základě rozhodnutí Karla IV., který stanovil, že české korunovační klenoty mohou být vystavovány jen při výjimečných příležitostech a pouze na území Pražského hradu. Také si přál, aby byly korunovační klenoty vystavovány pouze při korunovaci a ještě v den korunovace do západu Slunce uloženy zpět. Klenoty neměly nikdy opustit Prahu a Pražský hrad (tento požadavek byl několikrát porušen, klenoty v minulosti putovaly na hrad Karlštejn, do Uher a do Vídně). Svatováclavská koruna měla být umístěna na lebce svatého Václava (tento požadavek se přestal dodržovat už nedlouho po smrti Karla IV.)

V minulém století bylo těchto příležitostí dohromady devět:
  • 1929 v rámci oslav milénia svatého Václava
  • výročí konce světové války - 1945, 1955, 1975
  • výročí "vítězného února" - 1958, 1968, 1978
  • 1993 - vznik ČR
  • 1998 - při příležitosti 80. výročí vzniku ČSR
V tomto tisíciletí byly klenoty vystaveny pouze jedinkrát:
  • 3. - 13. 7. 2003 - k příležitosti 10. výročí vzniku samostatné ČR, zvolení nového prezidenta a 85. výročí založení ČR

Úspornost v odkrývání národního pokladu má i praktický důvod, neboť kvalitě šperků nejlépe prospívá konstantní prostředí. O vystavení klenotů, trvale uložených v Korunní komoře nad jižní předsíní katedrály sv. Víta, rozhoduje prezident republiky.


Podoba Korunní komory zůstává pro většinu lidí obestřena tajemstvím. Je totiž trvale nepřístupná. Jediný přístup k ní vede úzkým a temným vřetenovým schodištěm ze Svatováclavské kaple Svatovítské katedrály. Místnost má malá okénka, křížovou žebrovou klenbu s konzoly ve tvaru lidských a zvířecích hlav a je vybavena dubovým stolem a židlemi. Klenoty jsou uloženy ve skříňce, která připomíná středověké relikviáře. Schránka pochází z roku 1867, zamyká se sedmi různými klíči a její stěny zdobí zobrazení svatého Václava, andělů, Vratislava I. a Karla IV.

Sedm klíčů potřebných pro vyzvednutí klenotů z nejstřeženější komnaty na Hradě je uschováno u sedmi představitelů státu:
  • klíč od prvního (nejvyššího) zámku je uložen u prezidenta republiky (Václav Klaus)
  • další z klíčů má premiér (Vladimír Špidla)
  • třetí klíč střeží pražský arcibiskup (kardinál Miloslav Vlk)
  • předseda Senátu (Petr Pithart)
  • předseda Poslanecké sněmovny (Lubomír Zaorálek)
  • klíč k šestému zámku drží děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta (Václav Malý)
  • poslední, sedmý, pražský primátor (Pavel Bém)

Stejné klíče, které slouží k otevření tumby - pancéřové skříňky, v níž jsou klenoty uloženy, pasují i do sedmi zámků legendárních železných dveří Korunní komory. V ní jsou uloženy korunovační klenoty od roku 1791.

Pracovnice Pražského hradu připravuje korunovační klenoty k transportu z Korunní komory Příprava korunovačních klenotů k transportu z Korunní komory

Přenesení klenotů Hradní stráží

Po snesení klenotů do kaple jsou jednotlivé části souboru, Svatováclavská koruna, jablko a žezlo, vyňaty z pouzder, prohlédnuty přítomnými držiteli klíčů, uloženy do speciálních transportních schránek a v doprovodu Hradní policie a Hradní stráže přeneseny na místo vystavení. Tam jsou pak nainstalovány do vitríny, kterou pro jejich vystavení navrhl v roce 1929 architekt Josef Gočár.

Vyzvednutí korunovačních klenotů představiteli města,
                                                                      2. 7. 2003 Korunovační klenoty v kapli

Ke korunovačním klenotům se váže legenda: kdo si nasadí korunu neoprávněně a není z královského rodu, do jednoho roku zemře nepřirozenou smrtí. Tak údajně učinil i Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, který si 19. listopadu 1941 vyžádal klíče a zhlédl korunu, žezlo a jablko. Ačkoli neexistuje důkaz či svědectví, že si symboly české státnosti vyzkoušel (je známa pouze fotografie, jak si klenoty prohlíží), 4. června 1942 podlehl následkům atentátu Kubiše a Gabčíka.

Během 2. světové války však stačilo málo, aby nacisté odvezli české korunovační klenoty ze země. V září 1938 byly sice v rámci operace KFC (Klenoty fascinující ceny) odvezeny do filiálky Národní banky v Žilině, kde přečkaly přijetí mnichovského diktátu i Benešovu rezignaci, ale již po měsíci se vrátily do Prahy a byly uloženy v Korunní komoře Svatovítské katedrály. V únoru 1944 nechal K. H. Frank klenoty dokonce zazdít do podzemí Hradu. U poválečného soudu však prozradil přesné místo, a tak klenoty nepoškozeny opět spatřily světlo světa.



Zpět na začátek stránky